Pět startů za sedm dní: co znamená kosmický provoz pro pozorování ISS

Každý start rakety do vesmíru přidává na nízkou oběžnou dráhu Země další objekty na stále rušnější kosmickou dálnici. Nedávná série pěti orbitálních startů během pouhých sedmi dnů pod vedením nosné rakety Falcon 9 společnosti SpaceX a čínské rakety Chang Zheng 6A odráží bezprecedentní operační tempo. Pro každého, kdo sleduje noční oblohu ze svého města, tato vysoká aktivita mění způsob, jakým identifikujeme světla křižující nebe, a přináší důležité otázky ohledně bezpečnosti obydleného orbitálního komplexu.

Co se stalo

Aktuální dění v kosmonautice zaznamenalo mimořádnou koncentraci orbitálních misí ve velmi krátkém časovém úseku. Podle specializovaného portálu NASASpaceflight mezinárodní letové plány koordinovaly až pět misí během jediného týdne, vedených především dvěma největšími kosmickými velmocemi planety: Spojenými státy a Čínou.

Na asijské straně byl hlavním protagonistou nosič Chang Zheng 6A (Dlouhý pochod 6A). Tato raketa střední nosnosti vyniká svou hybridní konstrukcí, která kombinuje centrální stupeň na kapalné pohonné látky se čtyřmi urychlovacími bloky na tuhé palivo připojenými k trupu. Tato konfigurace poskytuje čínským kosmickým úřadům potřebný výkon a flexibilitu pro vynášení těžkých nákladů na heliosynchronní dráhy. Mise zapadá do strategie Pekingu zaměřené na budování vlastních megakonstelací telekomunikačních družic a satelitů pro dálkový průzkum Země a také na zajištění orbitální logistiky pro vlastní vesmírnou stanici Tiangong.

Na Západě mezitím americká společnost SpaceX pokračuje v udávání provozního tempa prostřednictvím své znovupoužitelné rakety Falcon 9. Tento nosič se etabloval jako základní pilíř komerčního aerokosmického průmyslu díky schopnosti zachytit a znovu použít svůj první stupeň. Vysoká frekvence startů rakety Falcon 9 reaguje na masivní a nepřetržité budování internetové sítě Starlink v kombinaci s vynášením nákladů pro soukromé zákazníky i vládní instituce. To, co bylo před lety považováno za výjimečný milník – vypuštění několika raket v průběhu několika dnů –, se stalo běžnou provozní rutinou nízké oběžné dráhy.

Proč na tom záleží

Kromě čísel z kosmického průmyslu má tato vysoká frekvence startů přímý dopad na dynamické prostředí nízké oběžné dráhy Země (LEO), tedy stejné oblasti, kde obíhá Mezinárodní vesmírná stanice. Podle dat v reálném čase z našeho sledovače se ISS v současnosti pohybuje v průměrné výšce 439 km nad zemským povrchem závratnou rychlostí 27 528 km/h. Při této rychlosti stanice obletí Zemi přibližně každých 90 minut.

Přidání desítek nových satelitů a horních stupňů raket do tohoto prostředí v tak krátkých časových intervalech vyžaduje neustálé úsilí v oblasti geografické koordinace a telemetrického sledování. Hromadění aktivních objektů a raketových trosek zvyšuje riziko orbitálních konjunkcí, tedy situací, kdy se dva objekty na oběžné dráze přiblíží na nebezpečnou vzdálenost. Jakmile je vypuštěna nová skupina satelitů, jejich počáteční dráhy musí být s milimetrovou přesností zkatalogizovány a sledovány, aby se zajistilo, že se nečekaně nezkříží s trajektorií mezinárodního komplexu.

Toto řízení orbitálního provozu je kritické pro bezpečnost posádky. ISS je nepřetržitě obydlena od listopadu 2000 mezinárodními posádkami, které se střídají každých několik měsíců. Chceš-li vědět, kdo je právě na palubě a jaké mise plní, můžeš si prohlédnout podrobný profil současné posádky na palubě. Ochrana těchto astronautů přímo závisí na tom, zda agentury jako NASA a jejich mezinárodní partneři dokážou předvídat jakékoli nežádoucí přiblížení a v případě potřeby provést úhybné motorické manévry ke korekci dráhy.

Co sledovat na obloze

Pro nadšence do pozorování noční oblohy ze Země znamená nárůst počtu startů raket více viditelných úkazů na nebeské klenbě, ale také možnost záměny. Bývá velmi běžné, že po startu rakety Falcon 9 se satelity Starlink pozorovatelé spatří dokonalou řadu zářících bodů putujících noční oblohou. Tento úkaz, známý jako „vláček satelitů Starlink“, bývá často mylně hlášen jako neidentifikovaný létající objekt nebo dokonce zaměňován s přeletem samotné stanice.

Naučit se rozlišit Mezinárodní vesmírnou stanici od těchto nových družicových formací je snadné, pokud víš, na co se při nočním pozorování zaměřit:

• Jas a magnituda: ISS je s přehledem nejjasnějším umělým objektem na noční obloze. Díky obrovským solárním panelům odráží sluneční světlo a dosahuje mimořádného jasu (často konkuruje i planetě Venuši). Nově vypuštěné nebo menší satelity jsou znatelně slabší.
• Trajektorie a stálost: Vesmírná stanice přelétá oblohu jako stálý, neblikající bílý světelný bod a její přelet od jednoho obzoru k druhému trvá přibližně 3 až 6 minut. Družicové vláčky se naopak během prvních hodin nebo dnů po startu pohybují v těsném zástupu za sebou a postupně se od sebe vzdalují, jak stoupají do své pracovní výšky.
• Jediný objekt vs. více světel: S výjimkou situací, kdy se ke stanici přibližuje nákladní či pilotovaná kosmická loď za účelem dokování, se ISS pohybuje jako jedno osamocené a výrazné světlo. Pokud vidíš sérii seskupených nebo seřazených bodů, sleduješ počáteční fázi rozmisťování nové satelitní konstelace.

Pokud si chceš naplánovat noční pozorování bez jakýchkoli pochybností, doporučujeme nahlédnout do našeho průvodce pozorováním ISS, kde vysvětlujeme základní pojmy jako viditelnost, elevace a zdánlivá magnituda. A aby ti neunikl žádný příznivý přelet přímo nad tvým domovem, můžeš zjistit, v kolik hodin letí ISS nad tvou lokalitou v následujících dnech.

Okolní vesmírný prostor je rušnější než kdy dříve, ale spatřit největší lidskou stavbu ve vesmíru zůstává stále fascinujícím zážitkem. Zveme tě k využití našeho sledovače v reálném čase, kde můžeš sledovat přesnou polohu ISS na mapě světa a vědět, kdy zvednout zrak ke hvězdám.