Mezinárodní vesmírná stanice nevzlétla najednou: od roku 1998 se skládala na oběžné dráze kus po kuse, ve více než čtyřiceti montážních letech. Prvním modulem byla Zarja, postavená v Rusku a zaplacená NASA; o dva týdny později přibyl Unity, první americký uzel. Posledními velkými přírůstky byly v roce 2021 ruská laboratoř Nauka a uzel Pričal.
Model vychází z veřejného 3D modelu NASA a ukazuje nejznámější přesuny dílů během montáže; plán je schéma s přibližnými polohami. Barvy agentur ukazují, kdo modul provozuje, ne jeho skutečnou barvu, která je téměř vždy bílá nebo stříbrná. Chybějí návštěvní lodě jako Crew Dragon, Sojuz nebo Progress, protože se mění každých pár týdnů; sledovat je můžete v sekci Starty.
Jak projít stanici zevnitř
Stiskněte „Vstoupit“ a přenesete se dovnitř. Na počítači se pohybujete klávesami W A S D nebo šipkami, nahoru a dolů klávesami E a Q a rozhlížíte se tažením myší; na mobilu máte dotykový ovladač a tlačítka nahoru a dolů. Průlezy mezi moduly otevřete klávesou F nebo klepnutím. Některé moduly mají okna s výhledem na Zemi: podívejte se do modulů Zvezda, Zarja, Poisk a Nauka v ruském segmentu, oknem v podlaze modulu Destiny a hlavně z Cupoly. Minimapa ukazuje, ve kterém modulu jste a kam se díváte, a nabídka „Přejít“ vás přenese rovnou do kteréhokoli jiného.
Interiéry modulů Unity, Destiny, Harmony, Tranquility, Cupola, Kibo a Columbus vycházejí z modelů, které zveřejnila NASA; ostatní jsou přibližné rekonstrukce.
Dva segmenty, pět agentur
Stanice má dvě poloviny, které fungují skoro jako dvě propojené stanice. Ruský segment, řízený z Moskvy, zahrnuje Zvezdu s motory pro korekce dráhy a spojovací moduly pro lodě Sojuz a Progress. Americký segment, řízený z Houstonu, spojuje laboratoře NASA, Evropy (Columbus) a Japonska (Kibo) a kanadskou robotickou ruku. Obě poloviny se setkávají v jediném bodě: v průchodu mezi Zarjou a Unity přes adaptér PMA-1.
V barvách modelu to poznáte hned: každá označuje agenturu, která modul spravuje. Pro představu o velikosti: hlavní nosník, na kterém visí solární panely, měří 109 metrů, skoro jako fotbalové hřiště, a hermetizovaný prostor je asi jako velký dům, rozdělený do válců o průměru nanejvýš něco přes čtyři metry: tolik se vešlo do nákladového prostoru raketoplánu nebo pod aerodynamický kryt rakety.