Evropa plánuje vlastní vesmírnou stanici: Co to znamená pro budoucnost ISS

Kdykoli vzhlédneš k noční obloze a spatříš ten jasný, klidně plynoucí bod, díváš se na největší projekt mezinárodní spolupráce v lidských dějinách. Mezinárodní vesmírná stanice má však datum vyřazení stanovené na konec tohoto desetiletí a Evropa se rozhodla, že při střídání stráží na oběžné dráze nechce zůstat pouhým divákem. Evropská kosmická agentura začala rýsovat vlastní plán, který slibuje proměnit podobu toho, co v příštích desetiletích uvidíme přelétat nad našimi městy.

Co se stalo

Evropská kosmická agentura (ESA) formálně zahájila studie zaměřené na vývoj nezávislé pilotované dopravy a modulů pro budoucí vesmírnou stanici pod evropským vedením, jak informuje specializovaný portál NASASpaceflight. Tento strategický krok se kryje se zavedením do provozu a upevněním pozice nové generace evropských nosných raket, což je nezbytný předpoklad, pokud si kontinent přeje dosáhnout skutečné suverenity na nízké oběžné dráze Země.

Až dosud byla Evropa při vysílání svých astronautů do vesmíru plně závislá na mezinárodních partnerech: nejprve na amerických raketoplánech a ruských lodích Soyuz a v současnosti prostřednictvím kontraktů s NASA v lodích Crew Dragon od SpaceX. Nový plán má tuto historickou dynamiku změnit. Iniciativa zahrnuje jak studii plavidel schopných přepravovat posádku, tak návrh obyvatelné modulární infrastruktury, která by mohla fungovat samostatně nebo v úzké komerční spolupráci.

Tento krok nepřichází zčistajasna. Nízká oběžná dráha zažívá nebývalý komerční a technologický rozmach. Zatímco vládní agentury definují své budoucí habitaty, soukromý sektor urychluje své nasazení bezprecedentním tempem. Hmatatelným příkladem byl nedávný start mise Transporter-18 společnosti SpaceX z Vandenbergu, o němž informoval Spaceflight Now a který vynesl na heliosynchronní dráhu více než 130 různých užitečných zatížení, včetně demonstrátorů přenosu energie a prototypů datových center s umělou inteligencí. Blízký vesmír se rychle zaplňuje a Evropa si chce zajistit vlastní prostor dříve, než si orbitální architekturu rozeberou výhradně soukromí giganti a další velmoci.

Proč je to důležité

Pro každého, kdo rád sleduje ISS ze své terasy nebo z okna, znamená tato zpráva začátek hlubokého přechodu. Mezinárodní vesmírná stanice tu nebude navždy: její řízený zánik na oběžné dráze se plánuje kolem roku 2030. Až dosud panoval obecný předpoklad, že NASA a ESA přesunou veškerou svou vědeckou přítomnost na soukromé americké komerční stanice, jako jsou projekty vedené konsorcii Axiom nebo Starlab.

To, že Evropa zkoumá vlastní orbitální infrastrukturu, zásadně mění pravidla hry z několika důvodů:

• Vědecká autonomie: Evropa by nemusela omezovat svůj výzkumný čas na směny, které jí přidělí zahraniční soukromí provozovatelé na svých pronajímaných platformách. Mohla by spravovat vlastní orbitální laboratoře nepřetržitě.
• Vývoj stávající technologie: Kontinent nezačíná od nuly. ESA již navrhla a postavila klíčové součásti současné ISS, jako je ikonická laboratoř Columbus či Cupola – proslulá sedmiokénková vyhlídková kopule, odkud astronauti fotografují Zemi –, a také servisní moduly pohánějící měsíční loď Orion. Má technologické know-how k vybudování špičkového habitatu pro lidi.
• Multipolární noční obloha: Z pohledu amatérského pozorování oblohy směřujeme do dekády, kdy už ISS nebude jediným velkým umělým majákem na nízké oběžné dráze. Místo jednoho dominantního komplexu doprovázeného čínskou stanicí Tiangong budeme my, pozemní pozorovatelé, muset sledovat hned několik stanic fungujících současně na různých inklinacích a v různých výškách.

Pochopit, kdo na palubě těchto komplexů cestuje, je zásadní pro ocenění toho, co představují. V současnosti se můžeš v naší sekci posádka ISS přesvědčit, jak evropská spolupráce v každodenním chodu orbitální laboratoře stále žije a slouží jako přímý základ pro astronauty, kteří budou pilotovat habitaty budoucnosti.

Co sledovat na obloze

Zatímco tyto evropské plány získávají obrysy na rýsovacích prknech, přítomnost stále patří kolosální konstrukci ISS. Podle telemetrických dat v reálném čase, která poskytuje náš tracker, letí stanice právě teď ve výšce 418 kilometrů a pohybuje se závratnou rychlostí 27 591 km/h.

Na palubě v současnosti společně žije 11 lidí: Jessica Meir, Jessica Watkins, Joshua Kutryk, Anna Kikina, Pyotr Dubrov, Luke Delaney, Jack Hathaway, Anil Menon, Andrei Fedyaev, Sergey Teteryatnikov a francouzská astronautka ESA Sophie Adenot. Kdykoli zahlédneš tento stálý jas křižovat soumrak, Sophie a jejích deset kolegů právě dokončují oblet planety každých 90 minut a překračují hranice rychlostí téměř osm kilometrů za sekundu.

Chceš-li ji spatřit ze své lokality, měj na paměti tyto praktické tipy:

• Charakteristický jas: Díky své výšce 418 km a rozpětí solárních panelů přes 100 metrů odráží ISS sluneční světlo s magnitudou, která často předčí Jupiter a vyrovná se Venuši. Je naprosto nezaměnitelná.
• Vizuální projev: Nebliká ani nevydává barevná světla jako dopravní letadla. Jde o bílý nebo lehce zlatavý bod, který se pohybuje plynule a rovnoměrně a oblohu od obzoru k obzoru překoná za tři až šest minut.
• Správné načasování: Stanice je viditelná pouze během prvních hodin po západu slunce nebo těsně před úsvitem, kdy je na zemi tma, ale ve výšce přes 400 kilometrů na ni stále dopadá přímé sluneční světlo. Pokud chceš znát přesnou minutu příštího přeletu nad tvým městem, podívej se do našeho podrobného průvodce s časy přeletů ISS.

Evropa začíná chystat nástupce, avšak podívaná na největší vesmírný komplex, jaký byl kdy sestaven, se nad našimi hlavami odehrává každou noc. Otevři náš tracker v reálném čase, vyhledej si nejbližší viditelný přelet nad svou oblastí a vyraz se pohledem rozloučit s jedenácti průzkumníky, kteří dnes obývají hranici vesmíru.