Každodenní život ve 400 km: co nám vlasy ve stavu beztíže prozradí o ISS

Když za jasné noci vzhlédneš k obloze a spatříš přelétat onen jasný, nehybně zářící bod, snadno zapomeneš na ty nejvšednější a nejlidštější stránky tamního života. Zvládání tak běžných věcí, jako je péče o vlnité vlasy v mikrogravitaci, ukazuje, že orbitální komplex není jen zázrakem kosmického inženýrství, ale také domovem zavěšeným v prázdnotě, kde skuteční lidé řeší nečekané výzvy.

Co se stalo

Astronautka NASA Jessica Meir se nedávno podělila o několik praktických rad, jak si ve stavu beztíže na Mezinárodní vesmírné stanici poradit s kudrnatými vlasy a jejich úpravou, jak informoval specializovaný portál Space.com. Prostřednictvím názorných ukázek Meir popsala výzvy, kterým čelí členky posádky s objemnou hřívou, když gravitace přestane stahovat každý pramínek dolů, v důsledku čehož vlasy volně poletují do všech stran a tvoří těžko zvladatelnou masu během technických pracovních směn.

Tento typ svědectví přímo souvisí s vývojem ženské a rozmanité přítomnosti na nízké oběžné dráze Země. Nedávno jsme si připomněli také výročí letu Mae Jemisonové, která se 12. září 1992 zapsala do historie jako první Afroameričanka ve vesmíru na palubě raketoplánu Endeavour. Tato průkopnická mise otevřela cestu, jež se dnes odráží v každodenním životě na vesmírné stanici, kde spolu po celé měsíce žijí odborníci různého původu a přinášejí řešení přizpůsobená velmi odlišným biologickým i hygienickým potřebám.

V prostředí stanice se osobní hygiena neobejde bez kompromisů – neteče tu voda z kohoutku ani zde nejsou klasické sprchy. Astronauti musí používat dávkovací sáčky s teplou vodou, bezoplachové šampony původně vyvinuté pro nemocniční péči a hřebeny, přičemž musí neustále manévrovat s ručníky, aby se kapky nerozptýlily po prostoru. Volné vlasy nepředstavují jen vizuální překážku při přesných experimentech; jakýkoli uvolněný vlas se stává poletujícím objektem, který se může usazovat ve ventilačních filtrech nebo narušit citlivé přístroje, pokud není včas zachycen speciálními vysavači.

Proč na tom záleží

Péče o vlasy a osobní hygiena v beztíži zdaleka nejsou jen estetickou zajímavostí – prověřují základní principy mechaniky tekutin a inženýrství systémů podpory života. Na Zemi voda padá vlastní vahou a splachuje nečistoty. Na oběžné dráze způsobuje povrchové napětí to, že kapaliny ulpívají na kůži a pokožce hlavy jako viskózní, gelovitá vrstva. Při mytí musí každý astronaut tuto tekutou vrstvu velmi opatrně vmasírovat, aby se nerozpadla na drobné poletující kuličky, které by se rozlétly po obytných modulech.

K tomu se přidává přísný koloběh recyklace vody na stanici. ISS disponuje systémem podpory života a řízení parametrů prostředí (ECLSS), infrastrukturou, která dokáže získat zpět až devadesát osm procent vlhkosti vzniklé z potu, dechu a odpadní vody z každodenní hygieny. Voda, kterou Meir nebo kdokoli z jejích kolegů použije k umytí vlasů, se odpaří do vzduchu v kabině, zachytí ji kondenzátory stanice a během několika dní se znovu vyčistí na pitnou vodu. Každá kapka použitá při hygieně je součástí uzavřeného okruhu nezbytného pro přežití člověka daleko od naší planety.

Zároveň zde hraje roli ergonomie a kritická bezpečnost. Skafandry pro výstup do volného prostoru (bílé skafandry pro práci vně stanice) a komunikační čepice, kterým se hovorově říká „Snoopy caps“, vyžadují milimetrově přesné usazení na hlavě. Jakýkoli nezkrocený nebo špatně upevněný objem vlasů může posunout sluchátka, v kritických momentech zakrýt mikrofony nebo zhoršit výhled uvnitř přetlakové přilby. Zkušenosti nashromážděné od prvních letů průkopnic, jako byla Mae Jemisonová, až po současné expedice umožnily zdokonalit postupy oblékání a hygieny, aby tělesná specifika jednotlivých členů posádky nepředstavovala překážku při plnění úkolů.

Co sledovat na obloze

Pochopení těchto drobných domácích detailů zcela promění tvůj zážitek, když vyjdeš na terasu nebo do přírody pozorovat noční nebe. Když si vyhledáš přelety a zjistíš, v kolik hodin ISS přelétá nad tvou lokalitou, to, co uvidíš rychle se pohybovat po obloze, není jen neosobní robotická družice, nýbrž živoucí stanice, kde v tuto chvíli probíhá nepřetržitý vědecký výzkum i lidský život.

Podle údajů z našeho sledování v reálném čase se orbitální komplex právě teď pohybuje ve výšce 423 kilometrů nad zemským povrchem a letí ohromující rychlostí 27 594 kilometrů za hodinu. Při této rychlosti obletí stanice celou zeměkouli každých devadesát minut, což její posádce během dvaceti čtyř hodin přináší šestnáct východů a šestnáct západů Slunce.

Tato zářící konstrukce je domovem posádky, která se střídá přibližně po šesti měsících a kterou můžeš sledovat v naší sekci věnované aktuální posádce. Lidé na palubě denně uplatňují právě tyto postupy soužití a osobní hygieny ve stavu beztíže, zatímco provádějí náročný vědecký výzkum a údržbové práce vně stanice.

Abys ji na obloze snadno poznal pouhým okem, vyplatí se pamatovat na tyto zásady:

• Stanice vypadá jako bílá či lehce nažloutlá hvězda se stálým, velmi jasným svitem, který často výrazně předčí jas jakékoli viditelné hvězdy či planety včetně Jupiteru a Venuše.
• Na rozdíl od dopravních letadel křižujících nižší vrstvy atmosféry ISS nebliká ani nevydává žádné červené či zelené stroboskopické záblesky; její záře pochází výhradně z odrazu slunečního světla od obřích fotovoltaických panelů.
• Její let je plynulý, rovnoměrný a naprosto tichý; přelet od jednoho obzoru k druhému trvá zhruba tři až šest minut, než se stanice pozvolna vnoří do stínu vrhaného Zemí.

Až příště spatříš tuto jasnou stopu protínající noční oblohu, vzpomeň si, že 423 kilometrů nad tebou někdo právě končí pracovní směnu, vznáší se ve spacím pytli připevněném ke stěně modulu nebo si před zrcadlem v hygienickém koutku upravuje poletující vlasy.

Podívej se na náš sledovací nástroj v reálném čase, zjisti přesný čas, kdy tato orbitální laboratoř přeletí nad tvým městem, a užij si pohled na ni ze zcela nové perspektivy.