Od havárie Miru k ISS: orbitální krize, která změnila tvůj pohled na nebe
Kdykoli vzhlédneš k noční obloze a spatříš jasný světelný bod, který jí v naprostém tichu prolétá, díváš se na vrchol lidského inženýrství ve vesmíru. Mimořádná bezpečnost, ze které se dnes Mezinárodní vesmírná stanice těší, však není dílem náhody, ale plodem hořkých lekcí z minulosti. Pro každého nadšence, který rád sleduje oběžnou dráhu naší vesmírné laboratoře, vyžaduje pochopení tamního života ohlédnutí za dramatickou krizí, jež v létě 1997 málem zničila její sovětskou předchůdkyni, stanici Mir.
Co se stalo
Dne 25. června 1997 zažil výzkum vesmíru jeden ze svých nejkritičtějších okamžiků, když bezpilotní nákladní loď Progress M-34 narazila přímo do vesmírné stanice Mir. Během manuální zkoušky systému dálkově řízeného přibližování a spojení, zvaného TORU, ztratili kosmonauti s lodí vizuální kontakt kvůli špatným světelným podmínkám a nedostatkům řídicích obrazovek. Několikatunová hmota lodi Progress narazila do vědeckého modulu Spektr, prorazila jeho vnější plášť a zničila část solárních panelů, které napájely celý orbitální komplex.
Srážka vyvolala okamžitý nouzový stav nejvyšší závažnosti: masivní ztrátu atmosférického tlaku v důsledku úniku vzduchu do vesmírného vakua. Na palubě se nacházeli tři členové posádky: ruský velitel Vasilij Ciblijev, palubní inženýr Alexandr Lazutkin a britsko-americký astronaut NASA Michael Foale. Zatímco zněly alarmy a tlak vzduchu závratnou rychlostí klesal, přežití posádky záviselo na jediném manévru: izolovat modul Spektr dříve, než na stanici dojde všechen dýchatelný vzduch.
V dramatickém závodě s časem museli astronauti v rychlosti odpojit hustý svazek napájecích a datových kabelů procházejících průlezem modulu Spektr, aby jej mohli hermeticky uzavřít. Nedostatečná viditelnost, zaléhání v uších v důsledku poklesu tlaku a odpojování kabelů poslepu proměnily celý zásah v ukázku improvizace a mimořádné odvahy. Poté, co se jim podařilo poklop uzavřít a zastavit únik vzduchu do poškozeného modulu, dekomprese stanice se zastavila, což posádce zachránilo život a zabránilo ukvapené evakuaci z Miru v záchranné lodi Soyuz.
Jak nedávno vzpomínal sám Michael Foale ve vyjádření pro specializovaný web Space.com, drama zvládnutím úniku vzduchu neskončilo. Na Zemi se strhla mediální a politická bouře a hledali se viníci, na které by se dalo ukázat prstem. Velitel Ciblijev na sebe veřejně vzal obrovskou tíhu viny za neúspěšné spojení, ačkoliv nehodu rozhodujícím způsobem ovlivnily technické nedostatky systému a absence vhodných senzorů. Ve vesmíru však vzájemná spolupráce a důvěra mezi Rusi a Američany převážila nad politikou a umožnila posádce vážně poškozenou stanici stabilizovat.
Proč na tom záleží
Pro ty, kdo sledují oblohu ze Země, může srážka z roku 1997 připadat jako vzdálená epizoda z historie letů na oběžnou dráhu. Její přímé důsledky jsou však tím, co dnes Mezinárodní vesmírné stanici umožňuje fungovat nepřetržitě a bezpečně. Krize na Miru se stala skutečnou zkušebnou v reálných podmínkách dekomprese, díky níž vznikly krizové protokoly moderního výzkumu vesmíru.
První velké ponaučení se týkalo modulární architektury a energetické izolace. Modul Spektr nesl více než 40 procent solárních panelů Miru. Když posádka uzavřela poklop, aby zabránila úniku vzduchu, stanice tím nejen izolovala otvor v plášti, ale zároveň se rázem připravila o téměř polovinu dodávek elektřiny. Komplex začal ztrácet fotovoltaickou orientaci a dostal se do nekontrolované rotace, která téměř vyčerpala jeho zásoby pohonných hmot. Aby se tomu v konstrukci ISS předešlo, navrhli inženýři plně redundantní síťový elektrický systém a poklopy vybavené rychlospojkami, které lze rozpojit během několika sekund bez nutnosti kabely ručně odpojovat.
Druhým zásadním odkazem se stalo standardizované řízení mezinárodních krizových situací. Krize na Miru ukázala, že při havárii na oběžné dráze není čas na jazykové bariéry, kulturní rozdíly ani národní byrokracii. Nouzové evakuační postupy, univerzální kódy pro požární a tlakové poplachy i vzájemný výcvik, díky němuž dokáže každý astronaut ovládat systémy druhého segmentu stanice, představují přísná pravidla sepsaná na základě zkušeností Foala, Lazutkina a Ciblijeva. Bez obětavosti a chladnokrevnosti projevené v modulu Spektr by ISS dnes postrádala bezpečnostní záruky, které jí umožňují nepřetržitě hostit lidské posádky již od roku 2000.
Co sledovat na obloze
Když použiješ nástroje pro sledování oběžné dráhy, vyjdeš na terasu nebo zahradu a vyhlížíš přelet ISS, vidíš ve skutečnosti impozantní konstrukci solárních panelů a obytných modulů, které v šeru vesmíru odrážejí sluneční světlo. Podle aktuálních dat z našeho sledovacího systému v reálném čase letí Mezinárodní vesmírná stanice v průměrné výšce 439 km nad zemským povrchem a pohybuje se úctyhodnou rychlostí 27 528 km/h. Při této rychlosti oběhne orbitální laboratoř celou planetu každých 90 minut.
Na palubě onoho jasného záblesku, který protíná tvůj obzor, dnes pracuje posádka, v níž se stále mísí ruští kosmonauté s americkými astronauty i zástupci dalších agentur. Toto soužití je přímým dědicem smíšené posádky, která v roce 1997 zachránila Mir. Aktuální seznam těch, kteří právě obíhají naši planetu, najdeš v naší sekci věnované posádce na palubě.
Až se příště budeš chystat na noční pozorování, vzpomeň si na to, co činí ISS při pohledu ze Země tak zářivou. Její mimořádná viditelnost je dána především obrovskou plochou solárních panelů, navržených právě na základě zkušeností z Miru tak, aby i v případě nutnosti modul v nouzi odpojit či izolovat zůstala elektrická kapacita a odrazivý jas hlavní konstrukce zachovány. Chceš-li si pozorování naplánovat a zjistit přesný čas, kdy ISS přeletí nad tvou lokalitou, podívej se na náš návod, jak pozorovat ISS.
Sledování přeletu ISS přes oblohu není jen fascinující podívanou, o kterou se můžeš podělit s rodinou; je to přímý důkaz, že se lidstvo naučilo žít a přežít v tom nejhostinnějším známém prostředí díky odvaze těch, kteří byli na nízké oběžné dráze Země před námi.
Pokud chceš přesně vědět, v kolik hodin a kudy se tato orbitální laboratoř objeví nad tvým městem, využij náš sledovací nástroj v reálném čase a spatři na vlastní oči největší triumf lidské spolupráce ve vesmíru.
Zdroj: Space.com ↗