Proč ISS zničehonic zmizí uprostřed oblohy

Sleduješ jasný bod Mezinárodní vesmírné stanice putující po obloze, všechno běží dokonale a najednou zhasne. Neklesne k obzoru, neschová se za mrak – prostě během pár sekund zmizí uprostřed ničeho. Je to jedna z věcí, které při prvním pozorování ISS nejvíc zmatou, přitom má naprosto přímočaré vysvětlení.

ISS nevydává vlastní světlo

To je základní fakt, který si málokdo uvědomuje. Stanice není žádná lampa: to, co vidíš, je sluneční světlo odražené od jejích radiátorů a především od obrovských solárních panelů, které pokrývají plochu přes 2 500 metrů čtverečních. ISS v tomto ohledu funguje přesně jako Měsíc. Jakmile na ni přestane dopadat sluneční světlo, pro tvé oči přestane existovat.

A ve výšce 400 kilometrů ztrácí ISS sluneční světlo velmi často: Zemi oběhne každých 92 minut, takže její posádka zažije zhruba 16 východů a 16 západů slunce každých 24 hodin.

Co je to vlastně orbitální zatmění

Země vrhá směrem od Slunce gigantický stínový kužel. Když stanice do tohoto kužele vstoupí, je stále tam, ve stejné výšce a pohybuje se stejnou rychlostí, ale ocitne se v naprosté tmě. Ze země to vypadá přesně tak, jak jsi to viděl: jasný bod během dvou až tří sekund zeslábne, na okamžik zoranžoví a zmizí.

Tento načervenalý nádech těsně před zhasnutím – pokud ho postřehneš – má krásné vysvětlení: díváš se na ISS osvětlenou paprsky, které procházejí zemskou atmosférou na okraji naší planety. Je to doslova pozemský západ slunce promítaný na stanici. Astronauti v tu chvíli přelétají terminátor a sledují, jak pod nimi postupuje hranice stínu.

Stává se i opačný jev, který se sleduje o něco hůře: při některých přeletech se ISS nevynoří nad obzorem, ale zničehonic se rozsvítí uprostřed oblohy. Jde o stejný jev v obráceném pořadí – stanice zrovna vystupuje ze stínu.

Proč to určuje, kdy ji můžeš spatřit

A tady přichází ta praktická část. To, že ISS musí být osvětlená, zatímco ty jsi ve tmě, omezuje možnosti pozorování na několik málo oken během dne – a vysvětluje to, proč se na ni nemůžeš jít podívat ve tři ráno.

Geometrie, která funguje, je následující: ty stojíš ve tmě, Slunce je už pod tvým obzorem a stanice je stále dostatečně vysoko, aby na ni nad zemským stínem dopadalo sluneční světlo. K tomu dochází především zhruba dvě hodiny po západu slunce a dvě hodiny před jeho východem. Uprostřed hluboké noci zasahuje stín Země i do oběžné dráhy ISS a prakticky všechny přelety jsou skryté v zatmění.

Existuje však skvělá výjimka: kolem letního slunovratu je ve středních a vyšších zeměpisných šířkách zemský stín skloněn natolik, že stanice může zůstat osvětlená po celou noc. V těchto týdnech následuje hned několik viditelných přeletů během jediné noci a některé z nich přetnou celou oblohu od obzoru k obzoru.

Jak to využít při pozorování

• Nečekej, až doputuje k obzoru. Přelet, který skončí v polovině trasy, není žádný nezdar: u většiny večerních pozorování je to naprosto běžné.
• Ranní přelety fungují obráceně. Obvykle začínají tím, že se ISS zničehonic rozzáří na obloze, a končí jejím sestupem k východnímu obzoru.
• Všímej si barvy na konci. Pokud zahlédneš onen oranžový záblesk těsně před zhasnutím, sleduješ orbitální západ slunce. Stojí to za to.

V našem sledovači v reálném čase se můžeš podívat, kde se stanice právě nachází a kam míří – což je nejrychlejší způsob, jak pochopit, proč se dnešní přelet přeruší zrovna v daném místě. A v kalkulátoru přeletů najdeš přesné časy pro svou polohu.

Nepleť si ji s jinými objekty

Vzdalující se letadlo sice také může zdánlivě zmizet, ale předtím na něm uvidíš blikat červená a zelená světla a klesá směrem k obzoru. Malá družice může při rotaci nepravidelně blikat. ISS je jiná: má vysoký a stálý jas, plynulý pohyb, provází ji naprosté ticho a náhlý konec uprostřed oblohy. Právě toto náhlé zhasnutí je ve skutečnosti jedním z nejlepších důkazů, že to byla právě ona.

Pokud si chceš ujasnit rozdíly, než vyrazíš ven, podrobně je rozebíráme v průvodci pozorováním ISS.

Až příště v půlce své cesty zhasne, už budeš vědět, čeho jsi svědkem: nebyla to chyba v předpovědi, ale stín tvé vlastní planety.

Snímky: titulní, An orbital sunrise above the Pacific Ocean illuminates Earths atmosphere (iss074e0796544) — NASA Johnson Space Center (volné dílo). Uvnitř článku, From Day Into Night — کریستیانا هاموک ناسا (volné dílo).