Sophie Adenotová a její tři výstupy do vesmíru: Co se děje vně ISS

Až dnes večer zvedneš zrak a spatříš ten tichý světelný bod letící po obloze nad tvou hlavou, vzpomeň si na okamžik na tenkou hranici, která dělí život od prázdnoty. Zatímco Mezinárodní vesmírná stanice dokončuje další oběh nad našimi městy, evropská astronautka Sophie Adenotová završila náročnou sérii tří výstupů do otevřeného vesmíru a posunula lidskou práci do toho nejhostinnějšího prostředí, jaké si lze představit. Vidět stanici přelétat z terasy tvého domu je působivé; vědět, že tam nahoře visí v prázdnotě lidské bytosti letící rychlostí tisíců kilometrů v hodině, však zcela změní tvůj pohled na hvězdy.

Co se stalo

Francouzská astronautka Sophie Adenotová, členka oddílu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), úspěšně dokončila trojici výstupů do volného prostoru (EVA) vně Mezinárodní vesmírné stanice. Jak uvádí ESA ve svém audiovizuálním zpravodajství z mise, tyto tři výpravy za hranice přechodové komory Quest potvrzují pozici Adenotové při nejnáročnějších úkolech údržby, montáže a strukturální modernizace orbitální laboratoře.

Opuštění přetlakového vnitřku ISS není žádná rutinní záležitost. Každý z těchto výstupů představuje šest až osm hodin nepřetržitého fyzického vypětí v absolutním vakuu vesmíru. K provedení těchto operací oblékla astronautka skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit), americký přetlakový oblek, který v praxi funguje jako samostatná jednomístná kosmická loď s vlastním systémem podpory života, tepelnou regulací, zásobami kyslíku a nezávislým spojením.

Během těchto tří výstupů se práce vně stanice soustředily na optimalizaci napájecích a komunikačních vedení stanice, přípravu rozhraní pro nové vědecké přístroje a kontrolu mechanických prvků umožňujících natáčení solárních panelů. Každý pohyb mimo přechodovou komoru vyžaduje precizní jištění pomocí bezpečnostních lan a karabin, přičemž se astronaut pohybuje pouze silou paží podél kovových madel rozmístěných po vnější konstrukci komplexu, a to bez prostoru pro sebemenší chybu.

Proč je to důležité

Široká veřejnost si život na oběžné dráze často spojuje s hravým stavem beztíže uvnitř modulů, ale skutečná údržba, která udržuje stanici při životě, se odehrává venku. Výstupy do otevřeného kosmu jsou zdaleka nejrizikovější součástí jakékoli vesmírné mise. Vystavují astronauta brutálním teplotním výkyvům – které každých 45 minut kolísají od 120 stupňů pod nulou v orbitálním stínu až po více než 120 stupňů na přímém slunci –, neustálému radiačnímu bombardování a trvalé hrozbě mikrometeoroidů či nepatrných úlomků kosmického smetí.

To, že Sophie Adenotová nasbírala již tři výstupy do volného prostoru, dokazuje technickou důvěru, kterou mezinárodní agentury vkládají do nové generace evropských astronautů. Nejde jen o opravy komponent poškozených desetiletími radiace a tepelné únavy; tyto zásahy jsou zásadní pro prodloužení životnosti ISS až do konce jejího plánovaného provozu i pro nácvik montážních postupů, které se uplatní na budoucí lunární stanici Gateway.

Tato intenzivní činnost vně stanice navíc probíhá v době maximální obsazenosti na palubě. V současnosti v komplexu společně pobývá jedenáct astronautů a kosmonautů, což je vysoký počet, který zrychluje tempo vědeckého výzkumu i technické logistiky. Spolu s Adenotovou tvoří současnou posádku na palubě ISS Jessica Meir, Jessica Watkins, Joshua Kutryk, Anna Kikina, Pjotr Dubrov, Luke Delaney, Jack Hathaway, Anil Menon, Andrej Feďajev a Sergej Teťerjatnikov. Koordinace tak početného týmu ve chvíli, kdy dva jeho členové pracují venku, vyžaduje uvnitř velitelských modulů milimetrovou přesnost – technickou podívanou, kterou lze často sledovat prostřednictvím živých přenosů ze stanice.

Co sledovat na obloze

Pro každého, kdo si ze zemského povrchu užívá pozorování hvězdné oblohy pouhým okem, zprávy o výstupech Sophie Adenotové zcela mění zážitek ze sledování. V tomto okamžiku letí stanice podle údajů v reálném čase z našeho sledovače ISS ve výšce 418 kilometrů a pohybuje se obrovskou rychlostí 27 591 km/h. Je téměř nemožné si takové číslo představit, dokud si neuvědomíš, že jasnému bodu letícímu přes tvůj obzor trvá pouhých devadesát minut, než obletí celou planetu Zemi.

Až vyrazíš sledovat příští noční přelet, měj na paměti tyto záchytné body, které ti pomohou propojit to, co vidíš, se skutečností mise:

• Původ jasu: ISS nevydává na tuto vzdálenost žádné vlastní viditelné světlo. To, co vidíš, je sluneční světlo odrážející se od její ohromné reflexní plochy, zejména od osmi párů solárních křídel a termálních radiátorů. Jsou to přesně ty kovové povrchy a panely, u kterých byla Sophie Adenotová po celé hodiny jištěna během svých tří výstupů do vesmíru.
• Viditelná rychlost: Při letu rychlostí 27 591 km/h ve výšce 418 km stanice nebliká ani za sebou nezanechává stopu jako běžné letadlo. Pohybuje se majestátně, tiše a rovnoměrně, přičemž přelet přes nebeskou klenbu od obzoru k obzoru jí obvykle trvá tři až šest minut.
• Obydlený domov: Vědomí, že v onom záblesku cestuje 11 lidí pracujících současně na biologických a fyzikálních experimentech i na vnější podpoře stanice, dodává amatérskému astronomickému pozorování jedinečný lidský rozměr.

Aby ti žádný přelet neunikl, zjisti si předem, v kolik hodin přelétá ISS nad tvou přesnou zeměpisnou polohou, nebo si projdi našeho průvodce pozorováním ISS, pokud orbitální komplex na noční obloze hledáš poprvé.

Otevři si náš sledovač v reálném čase, vyhledej příští příznivý přelet nad svým městem a připrav se spatřit na vlastní oči orbitální domov, kde Sophie Adenotová a její kolegové posouvají hranice možností v otevřeném vesmíru.