Jak dlouho trvá ISS jeden oblet Země

Devadesát dva minut. Přesně tolik času potřebuje Mezinárodní vesmírná stanice k jednomu celému oběhu kolem Země. Méně, než trvá celovečerní film, a přesto za tu chvíli překoná celé oceány, kontinenty a zažije jeden východ i západ slunce.

Přesné číslo a proč se mění

Oběžná doba ISS se pohybuje mezi 92 a 93 minutami v závislosti na její aktuální výšce. To odpovídá 15,5 oběhům za den, což se obvykle zaokrouhluje na šestnáct.

Toto číslo není žádné konstrukční rozhodnutí ani hodnota, kterou by šlo libovolně upravit. Pro každou orbitální výšku existuje pouze jedna možná oběžná doba – právě výška totiž určuje čas jednoho obletu. Ve 400 kilometrech je to 92 minut; kdyby byla stanice výše, trval by oběh déle, a kdyby níže, méně.

Jelikož ISS vlivem tření o zbytky atmosféry neustále ztrácí výšku a následně ji pravidelnými manévry zase nabírá, její oběžná doba v průběhu měsíců mírně kolísá. Jde sice jen o sekundy, ale jsou skutečné.

Šestnáct východů slunce denně

Nejpůsobivějším důsledkem tohoto tempa je to, co vidí posádka. Během každého oběhu stráví stanice zhruba 45 minut na plném slunci a dalších 45 v zemském stínu. Když to vynásobíš šestnácti oběhy, vyjde ti šestnáct východů a šestnáct západů slunce každých dvacet čtyři hodin.

To s sebou nese praktický problém, který je na palubě nutné vyřešit. Lidské tělo řídí své vnitřní hodiny podle světla a střídání dne a noci každých 45 minut by ho zcela rozhodilo. Řešením je, že stanice funguje podle jednotného referenčního času – koordinovaného světového času (UTC) – a využívá žaluzie na oknech spolu s řízeným osvětlením, aby simulovala 24hodinový cyklus. O tom, jak probíhá spánek i zbytek dne, píšeme v článku o životě na ISS.

Proč nikdy neletí po stejné trase

Zde se skrývá detail, který vysvětluje téměř vše ostatní. Zatímco ISS dokončí svůj oběh za 92 minut, Země se pod ní stále otáčí. Během této doby se planeta pootočí přibližně o 22 stupňů.

Výsledkem je, že každý další oběh překříží rovník zhruba o 2 400 kilometrů západněji než ten předchozí. Na mapě je to vidět naprosto zřetelně: trajektorie vykresluje řadu vln posunutých směrem doleva.

Z toho plynou dva zajímavé důsledky. Prvním je, že ISS nakonec přelétá prakticky nad celou obydlenou částí planety mezi 51,6 stupněm severní a jižní šířky, což odpovídá jejímu sklonu dráhy. Druhým je, že nikdy neproletí přesně nad stejným místem: tato křivka se den ode dne posouvá a přibližně se zopakuje až po několika dnech.

Podrobný popis mechaniky najdeš v článku o tom, jak obíhá ISS.

Co to znamená pro její pozorování ze Země

Devadesáti dvouminutový cyklus má za příznivých nocí velmi konkrétní dopad. Během období dobré viditelnosti můžeš stanici sledovat při přeletu, počkat hodinu a půl a spatřit ji znovu při dalším oběhu – tentokrát posunutou více k západu a obvykle níže nad obzorem.

Dva, nebo dokonce tři přelety během jediné noci jsou naprosto běžné. Nejlepší bývají ty na začátku série, kdy stanice letí vysoko a je plně nasvícená.

Střídání 45 minut světla a 45 minut stínu vysvětluje i jev, který nejvíce mate začínající pozorovatele: ISS uprostřed oblohy náhle zhasne, aniž by stihla klesnout k obzoru. Nic se neporouchalo ani neselhala předpověď – stanice zkrátka vstoupila do zemského stínu a přestala odrážet sluneční světlo.

Sleduj ji živě

Celé se to chápe mnohem lépe, když to vidíš na vlastní oči. Na živé mapě můžeš sledovat postupující trajektorii a ověřit si posun mezi jednotlivými oběhy přímo na mapě.

Dalším krokem je vyrazit ven: podívej se na nejbližší viditelný přelet ze své lokality v předpovědi přeletů, a pokud pozoruješ poprvé, projdi si předem návod k pozorování, ať víš, co očekávat.

Devadesát dva minut na jeden oběh. Než dočteš tyto řádky, ISS urazí pořádný kus své cesty.

Snímky: úvodní, A bright orange sunburst illuminates Earth's atmosphere during an orbital sunrise (iss074e0779393) — NASA Johnson Space Center (volné dílo). V textu, Lights of Java — NASA (volné dílo).