Je to ISS, nebo letadlo? Jak je rozeznat za pět sekund

Jdeš se podívat na Mezinárodní vesmírnou stanici, pohlédneš na oblohu a spatříš pohybující se svítící bod. Okamžitě vyvstane otázka: je to ISS, nebo letadlo? Existují čtyři znaky, které to vyřeší za méně než deset sekund, a nepotřebuješ k tomu žádné vybavení.

Rozhodující poznávací znamení: blikání

Všechna letadla musí podle předpisů nést polohová a protisrážková světla, která blikají. Zelené na pravém křídle, červené na levém a přerušované bílé nebo červené záblesky.

ISS nikdy nebliká. To, co vidíš, je sluneční světlo odražené od jejích solárních panelů a konstrukce, takže její jas je plynulý a stálý. Během přeletu může pozvolna stoupat a klesat, ale stanice nebliká ani nemění barvu.

Pokud bod pomrkává či bliká, je to letadlo. Pokud jde o stálé a neměnné bílé světlo, díváš se na vážného kandidáta.

Zvuk

Druhé ověření je ještě jednodušší: poslouchej. Letadlo v letové hladině je za klidné noci slyšet, a v nižší výšce ho uslyšíš zcela zřetelně. ISS se nachází ve výšce 400 kilometrů – je naprosto tichá.

Pozor však na logiku vyvozování závěrů. To, že nic neslyšíš, ještě nepotvrzuje, že jde o stanici – vysoko letící letadlo v oblasti s městským hlukem v pozadí totiž může také snadno projít bez povšimnutí. Pokud ale slyšíš motory, ISS to rozhodně není.

Trajektorie

Objekty na oběžné dráze se pohybují po přímce a konstantní rychlostí – vždy. ISS přelétá oblohu v čistém a plynulém oblouku, aniž by zrychlovala, brzdila nebo měnila směr.

Letadlo naopak zatáčí, mění kurz při náletu na letovou cestu, a pokud klesá k letišti, může opisovat velmi výrazné oblouky. A dron dokáže něco, co žádný objekt na oběžné dráze nikdy neudělá: zastavit se, couvat nebo prudce klesat.

Pomůže i zdánlivá rychlost. Přelet ISS přes celou viditelnou oblohu trvá tři až šest minut: pohybuje se znatelně rychleji než dopravní letadlo, ale mnohem pomaleji než meteor, který zazáří na méně než sekundu.

Konec přeletu

Tohle je poznávací znamení, které vše potvrdí a které napoprvé málokdo čeká. Velmi často se stává, že ISS uprostřed oblohy zničehonic zhasne, aniž by dosáhla obzoru – během dvou až tří sekund pohasne a zmizí.

Nejde o žádnou závadu: vstoupila do zemského stínu a přestalo na ni dopadat sluneční světlo. Těsně předtím lze někdy zahlédnout i oranžový nádech – orbitální obdobu západu slunce.

Žádné letadlo tohle neudělá. Letadlo se vzdaluje a jeho světla se pozvolna ztrácejí za obzorem nebo v mracích, ale nikdy nenadále nezhasne uprostřed jasné oblohy.

Co dalšího to není

Kromě letadel dochází ještě k dalším dvěma běžným záměnám:

• Vláčky satelitů Starlink: několik bodů seřazených v řadě za sebou, které se pohybují společně – velmi časté v prvních dnech po startu. Jakmile je jednou spatříš, už si je nespleteš. Podrobnosti najdeš v článku Starlink vs. ISS.
• Běžné satelity: chovají se stejně jako ISS – přímočarý pohyb, žádné blikání –, ale jsou podstatně slabší. Stanice je tak jasná, že soupeří s Venuší; běžný satelit je sotva rozeznatelný od slabé hvězdy.
• Zániky družic a úlomky v atmosféře: zanechávají fragmentovanou oranžovou stopu a rozpadají se na kusy. ISS naproti tomu představuje vždy jediný, nerozdělený a jasný bod.

Metoda, která nikdy nezklame

Čtyři vizuální znaky fungují výborně, ale definitivním potvrzením je porovnat pozorování s předpovědí. Než vyrazíš ven, zkontroluj si čas, směr přeletu a maximální výšku nad obzorem v kalkulátoru přeletů.

Pokud se bod objeví v očekávaný čas, v očekávaném směru a vystoupá do předpovězené výšky, je to bez jakýchkoliv pochybností ISS. A pokud oblohu přelétá v čase, který žádnému přeletu neodpovídá, hned víš, že sleduješ něco jiného.

Když se podíváš, kde se stanice právě nachází, na sledování v reálném čase, lépe navíc pochopíš geometrii přeletu ještě předtím, než nastane. A pokud vyrážíš poprvé, průvodce pozorováním shrnuje vše, co je dobré vědět předem.

Bílý bod, stálý jas, přímá dráha, ticho a náhlé zmizení. S těmito pěti věcmi už nebudeš na pochybách.

Snímky: titulní, Starlink über dem Rathaus in Tübingen — Dktue (CC0). V textu, MV-22 Osprey after dark — desátník Patrick King, United States Marine Corps (volné dílo).