Jak vyfotit ISS

Publikováno 12. října 2026 · Aktualizováno 12. října 2026

Tři různé fotky, tři techniky

Když někdo říká, že vyfotil ISS, může tím myslet dost odlišné věci. Nejběžnější a nejsnazší je stopa: světelná čára přes oblohu na snímku s expozicí několika sekund. Druhá je silueta: tvar stanice i se solárními panely, zachycený teleskopem. Třetí je přechod: stanice, která se na zlomek sekundy rýsuje proti slunečnímu nebo měsíčnímu disku.

Na stopu ti stačí mobil a stativ. Silueta vyžaduje teleskop a dost cviku. U přechodu musíš navíc být na správném místě ve správnou chvíli. Začneme tím nejjednodušším.

Nejdřív zjisti, kdy a kudy poletí

Dobrá fotka ISS se připravuje dřív, než vyrazíš ven. Potřebuješ tři údaje: kdy se stanice objeví, odkud přiletí a kam odletí, a do jaké maximální výšky vystoupá. To všechno najdeš na kartě příštího přeletu v trackeru. Podle směru si rozmyslíš kompozici: když se objeví na západě a zmizí na východě, víš, která část krajiny musí být v záběru.

Nejfotogeničtější jsou přelety krátce po setmění, kdy má obloha ještě tmavě modrý odstín a krajina si drží trochu světla. Vysoké přelety, nad 50°, dávají dlouhé stopy, které se se širokoúhlým objektivem snadno vejdou do záběru.

Stopa z mobilu

Většina dnešních mobilů má noční režim nebo manuální režim (někdy se jmenuje „Pro“), který umožňuje expozice dlouhé několik sekund. To stačí.

• Mobil si opři. Malý stativ nebo jakýkoli držák. Z ruky to nejde.
• Použij samospoušť. Nastav zpoždění dvě až tři sekundy, aby dotek displeje nerozhýbal obraz.
• V manuálním režimu: ISO 100 až 400, ostření na nekonečno a nejdelší expozice, kterou mobil dovolí (mnohé zvládnou 10 nebo 30 sekund).
• V nočním režimu: když mobil pozná, že je v klidu, prodlouží expozici sám. Některé ukážou stopu, aniž bys cokoli nastavoval.
• Foť víc snímků za sebou. Přelet trvá několik minut a jedna expozice nejvýš půl minuty. Udělej jich několik po sobě a pak je spoj.

U iPhonu funguje ještě jeden trik: když pořídíš Live Photo a v galerii zvolíš efekt „Dlouhá expozice“, dostaneš krátkou stopu zhruba ze tří sekund. Není to tak efektní, ale funguje to i bez stativu, pokud se dobře opřeš.

Stopa z fotoaparátu

Se zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou jsou výsledky mnohem lepší, hlavně co do šumu a detailů krajiny. Technika je stejná: fotoaparát pevně na stativu a dlouhé expozice.

Ber to jako výchozí hodnoty: pár minut před přeletem udělej zkušební snímek a dolaď je. Několik dalších doporučení:

• Širokoúhlý objektiv, 14 až 24 mm na plném formátu. Vysoký přelet protne přes 100° oblohy a s běžným objektivem se do záběru vejde jen kousek.
• Ruční ostření. Na displeji si zvětši jasnou hvězdu nebo vzdálené světlo a otáčej kroužkem, dokud z něj nebude bod. Automatické ostření v noci selhává.
• Foť do RAW. Získáš rezervu na úpravu vyvážení bílé a vytažení stínů v krajině.
• Sériové snímání s intervalometrem nebo dálkovou spouští: jeden snímek za druhým s co nejkratší mezerou, aby stopa nebyla přerušená.

Pro představu o měřítku: když přelétá přímo nad hlavou, urazí ISS na obloze něco přes jeden stupeň za sekundu. Při expozici 20 sekund tedy zanechá čáru dlouhou asi 20 stupňů, dvakrát tolik, kolik zakryje tvoje pěst na natažené paži.

Spojení snímků: skládání

Pokud máš sérii expozic, posledním krokem je spojit je do jednoho obrázku s celou stopou. Existují na to bezplatné programy, například StarStaX nebo Sequator: nahraješ všechny snímky a zvolíš režim, který z každého zachová nejjasnější body („lighten“, tedy zesvětlení). Jde to i v jakémkoli editoru, který pracuje s vrstvami: všem vrstvám nastavíš režim prolnutí „Zesvětlit“.

Silueta v teleskopu

V nejbližším bodě přeletu zabírá ISS na obloze necelou úhlovou minutu, podobně jako Jupiter v nejlepších nocích. To stačí, aby amatérský teleskop ukázal solární panely a centrální část, jenže stanice se pohybuje tak rychle, že skutečnou výzvou je ji vůbec sledovat.

• Velmi krátké expozice: 1/1000 až 1/2000 sekundy, nebo video s vysokým počtem snímků za sekundu z planetární kamery.
• Sledování: ručně s Dobsonovým teleskopem a hledáčkem, nebo s motorizovanou montáží, která umí sledovat družice.
• Výběr: z každého videa vyjde ostrých jen pár snímků. Programy jako PIPP vycentrují stanici v každém snímku a AutoStakkert! poskládá ty nejlepší.

Pokud ji chceš nejdřív pozorovat a teprve potom fotit, máme průvodce, jak pozorovat ISS dalekohledem a teleskopem. A pokud tě láká snímek na pozadí Slunce nebo Měsíce, přečti si o přechodech ISS.

Časté otázky

Dá se ISS vyfotit mobilem?

Ano. S mobilem opřeným o pevnou podložku a expozicí několika sekund v nočním nebo manuálním režimu zachytíš světelnou stopu, kterou stanice zanechá při přeletu oblohy. Na její tvar potřebuješ teleskop.

Jaký objektiv je na stopu nejlepší?

Širokoúhlý, 14 až 24 mm na plném formátu. Vysoký přelet protne velkou část oblohy a s užším objektivem se do záběru vejde jen kousek.

Proč mi stopa vychází přerušená na několik kousků?

Protože mezi jednotlivými snímky je malá mezera. Použij sériové snímání nebo intervalometr s co nejkratším intervalem. Pokud ale čára uprostřed oblohy náhle končí, znamená to, že stanice vstoupila do stínu Země.

Jsou na běžné fotce vidět solární panely?

Ne. Pouhým okem i na širokoúhlém snímku je ISS jen bod. Abys rozeznal panely, potřebuješ teleskop, expozice v tisícinách sekundy a dost cviku v jejím sledování.

Které přelety jsou na focení nejlepší?

Ty, které nastanou krátce po setmění, dokud je obloha ještě tmavě modrá, a vystoupají výš než 50° nad obzor. Dávají dlouhé stopy a krajinu, která má ještě trochu světla.