Konec a budoucnost ISS

Kdy bude ISS vyřazena z provozu?

Mezinárodní vesmírná stanice nebude létat navždy. Její první moduly jsou na oběžné dráze už více než 25 let a partnerské agentury programu naplánovaly její postupné vyřazení na konec dvacátých nebo začátek třicátých let tohoto století, kdy konstrukce výrazně překročí 30 let životnosti. Nepůjde o náhlé vypnutí: je to přirozené vyústění inženýrského projektu, který má – jako každá konstrukce vystavená po desetiletí extrémním teplotním cyklům, záření a mikrometeoritům – technické datum spotřeby.

Přesný rok vyřazení se může časem ještě posunout – podle skutečného stavu nejstarších modulů a podle toho, jak daleko bude vývoj stanic, které ji mají nahradit. Pevně dané je však základní řešení: až nastane čas, ISS nebude jen tak ponechána osudu, ale bude řízeně svedena dolů.

Plán SpaceX: deorbitační plavidlo

Aby byl konec ISS bezpečný a předvídatelný, zadala NASA společnosti SpaceX vývoj plavidla navrženého speciálně pro tuto jedinou misi: takzvaného US Deorbit Vehicle (americké deorbitační plavidlo). Nejde o běžnou nákladní ani pilotovanou loď, ale o výkonný orbitální remorkér. Jeho úkolem je připojit se ke stanici a sérií pečlivě vypočítaných zážehů motorů ji postupně vytlačit ze stabilní oběžné dráhy.

Smyslem této konstrukce na míru je mít plnou kontrolu nad dráhou pádu – což by se dalo zaručit mnohem hůř, kdyby stanice ztrácela výšku sama a pasivně.

Hřbitov kosmických lodí uprostřed Tichého oceánu

Konečným cílem pro pozůstatky ISS je řízený návrat do atmosféry nad odlehlou oblastí jižního Tichého oceánu, které se neoficiálně říká „hřbitov kosmických lodí“, poblíž bodu zvaného Point Nemo. Podle nejčastěji citovaných geografických odhadů jde o místo na planetě nejvzdálenější od jakékoli obydlené pevniny, obklopené ve všech směrech tisíci kilometrů otevřeného oceánu.

Tato oblast se už desítky let používá k řízenému návratu kosmických lodí, satelitů a vesmírných stanic na konci jejich životnosti – právě proto, že na minimum snižuje riziko, že by úlomek, který průlet atmosférou přežije, dopadl na obydlené území. Přímým historickým precedentem je ruská stanice Mir, která byla v roce 2001 řízeně svedena z oběžné dráhy a její trosky dopadly přesně do této oblasti Tichého oceánu.

Co přijde potom? Komerční stanice

Konec ISS neznamená konec trvalé přítomnosti lidí na nízké oběžné dráze. Ještě než současná stanice definitivně skončí, mají být uvedeny do provozu různé soukromé komerční stanice, a to z velké části díky programu NASA, který podporuje orbitální platformy provozované soukromými firmami, a ne přímo vládními agenturami.

Základní myšlenka je, že NASA a její mezinárodní partneři přestanou provozovat vlastní stanice a stanou se jednoduše jedním z klientů, kteří si pronajímají prostor, čas posádky a výzkumné kapacity v zařízeních soukromých společností. Agentura by tak mohla soustředit víc prostředků na ambicióznější cíle, jako jsou programy průzkumu Měsíce a v delším výhledu i Marsu.

Proč ISS nelze prostě nechat na oběžné dráze

Může se zdát lákavé stanici prostě přestat provozovat, vypnout ji a nechat ji donekonečna volně plout vesmírem. V praxi to ale bezpečná možnost není. Nízká oběžná dráha sice leží vysoko nad hustou atmosférou, pořád tam však zůstávají stopy atmosférických plynů, které vytvářejí nepatrné, ale neustálé tření – a tento odpor pomalu, rok co rok, brzdí každý objekt na nízké oběžné dráze.

Bez pravidelných zážehů motorů, které udržují výšku – a ty ISS pravidelně potřebuje i dnes –, by konstrukce takové velikosti postupně ztrácela výšku, až by vstoupila do atmosféry neřízeně a nepředvídatelně. To by znamenalo skutečné riziko, že velké úlomky dopadnou na obydlené oblasti, a navíc by vznikl další vesmírný odpad, pokud by se stanice na oběžné dráze chaoticky rozpadla. Ze všech těchto důvodů – a také kvůli společné mezinárodní odpovědnosti agentur, které stanici postavily – byl plán vždy řízený a záměrný sestup z oběžné dráhy, nikoli pasivní opuštění.

Časté otázky

Kdy bude ISS vyřazena z provozu?

Partnerské agentury naplánovaly postupné vyřazení na konec dvacátých nebo začátek třicátých let tohoto století, kdy první moduly stanice překročí 30 let životnosti. Přesné datum se může ještě posunout podle technického stavu stanice a pokroku jejích komerčních nástupců.

Co se stane s pozůstatky stanice?

Většina konstrukce shoří při návratu do atmosféry vlivem tření a úlomky, které to přežijí, řízeně dopadnou do odlehlé oblasti Tichého oceánu známé jako Point Nemo, která se tradičně používá jako hřbitov kosmických lodí.

Co nahradí ISS?

Nástupci by měly být soukromé komerční stanice podporované programem NASA pro stanice na nízké oběžné dráze, navržené tak, aby zajistily trvalou přítomnost lidí a vědecký výzkum v blízkém okolí Země.

Proč nelze ISS jednoduše nechat plout ve vesmíru?

Tak velká neřízená konstrukce by kvůli zbytkovému odporu atmosféry postupně ztrácela výšku a vstoupila by do atmosféry nepředvídatelně. To by ohrozilo obydlené oblasti a přibyl by nebezpečný vesmírný odpad pro ostatní satelity. Proto agentury dávají přednost řízenému a naplánovanému sestupu z oběžné dráhy.